..................................................................................................................................................

„Dobrý den, jmenuji se Cooper, John Cooper. Můj svět zatím neexistuje, ale přesto na něm právě sedíte, stojíte, ležíte. Můj svět je o 500 let dál než váš. Řekl jsem dál? Ano, řekl a vlastně je. Ten rozdíl pár let, těch 500 let lidé strávili v atomovém krytu po válce v roce 2051. Určitě jste slyšeli o skleníkovém efektu. V roce 2049 už začalo roztékání ledovců. Mělo začít dřív, ale omezováním skleníkových plynů se podařilo o 40 let odložit. Země, které měly být zaplaveny, se vzbouřili proti těm zemím, které by měli zůstat v pořádku. A protože ani jedna země nechtěla dát své území, rozhodli se budoucí zaplavené země, že když nemohou žít ony, nebude ani nikdo jiný.

8.4.2051 byli odpáleny jaderné střely mířící na všech 5 kontinentů, ale byli naprogramovány jen tak, aby zasáhly země, které by přežili.

Lidé se schovávali do jaderných krytů, kterých bylo všude hojně, protože válka, dá li se to tak nazvat, byla už na spadnutí.

V krytu s označením VX-259-548 bylo přes 2000 lidí. Dveře tohoto krytu byli stejné jako všechny ostatní - byli z olova : tlusté přes 5 metrů, ale přesto na nich bylo něco zvláštního. A to bylo to, že měli jednu vadu : maličké zahnutí jen 0,2 milimetru velké, ale přesto dostačující k tomu, aby jím prošla trocha radioaktivity a ozářila celý kryt.

Lidé v krytu si nevšimli ničeho zvláštního, přesto vadu objevili a podařilo se jim ji opravit. Ale pak se začali dít podivné věci. Miminka nevědomky používali svých schopností , které zdědili od svých ozářených rodičů . Když něco chtěli, prostě to k nim přiletělo, také se pokoušeli o chůzi už v 1. Měsíci, ale nešlo jim to, protože mozek by chtěl, ale nohy ještě nic takového nedovedli . Potom se podivné věci začali dít i u dospělých, jejichž reflexy se mnohokrát zvýšili. Když někde něco padalo, dokázali to chytit. Poprvé se to stalo panu Jamesi Smithovi, který pochytal 14 padajících jogurtů. Za 400 let se tito lidé naučili dokonale používat své schopnosti a vynalezli spoustu věcí , které jich uměli dokonale využít. Mezi nimi byl i vylepšený air-board . Tento stroj byl vynalezen ještě dávno před válkou, byl to takový skate board, ale dokázal létat. Air-board-2 - tak byl nazván - měl vlastní pohon a mohl létat rychlostí 1300 km/h. Okolo letce se stahoval speciální tepelný kryt a helma s obrazovkou na oči, kde se zobrazovaly všechny důležité letové údaje a obraz, který měl letec před sebou.

8.4. roku 2451 přesně 400 let po jaderné válce se odemkli automatické zámky na dveřích, které dělili zdevastovanou planetu od lidí v krytu. Celý kryt doufal, že se spojí se všemi ostatními lidmi a společně začnou budovat to, co jejich předkové zničili za jediný den. Ale ostatní si mysleli, že ozáření lidé nejsou nic víc než chodící mrtvoly a nelíbilo se jim, že dokážou dělat věci, které oni neumí. A proto potomky ozářených lidí zahnali zpátky do krytu a časový zámek dveří nastavili na neurčito.

Jenomže si to tito lidé nenechali líbit a prokopali (tedy jejich těžební roboti) díru do skály trčící nad městem lidí, kvůli kterým se museli vrátit zpět. Zakryli ji silovým polem a hologramem : zaručovali, že jejich skrýš nikdo nenajde. Silovým polem mohl proletět jen ten, kdo měl speciální vysílač a znal kód. Nakonec ve skále vybudovaly celou letištní halu s magnetickým bržděním air-boardů. Ale když vylétl první board, všichni zjistili, že svět je rozdělen na tisíce klanů, které spolu bojují a nikdo se nesnaží o vybudování nového světa. A tak se ozáření lidé snaží dostat na svou stranu, klany, které žijí v malých vesnicích , nebo větších městech. Pravda, že už naše ideály nejsou zas tak krásné jako byli úplně na začátku, spíš využíváme své technické nadřazenosti. Já jsem John Cooper , pilot air-boardu se zaměřením na přesvědčování nepřátelských klanů a únikové akce. 5 spřátelených klanů, 14 úspěšných únikových akcí. Zrychlení reflexů 18,47 krát než normální člověk. Poslechněte si můj příběh, jak jsem se stal hrdinou.“